http://just-books-m.blogspot.cz/rss
twitter
    Následujte nás na twitteru! :)
https://twitter.com/Just_books_M

Cecelia Ahernová - Díky za vzpomínky




Autor: Cecelia Ahernová

Název: Díky za vzpomínky

Díl: 1.

Počet stran: 340

Nakladatelství: BB/art




Anotace

Joyce Conwayovou pronásledují zvláštní vzpomínky – v duchu vidí uzoučké dlážděné uličky v Paříži, kterou nikdy nenavštívila. A noc co noc se jí zdá o neznámé blonďaté dívence. Tento pocit déjà vu pokračuje i po propuštění z nemocnice, kde bojovala o život po strašlivé nehodě. Zůstala naživu, ale její manželství se po této události ocitlo v troskách. Justin Hitchcock je rozvedený, opuštěný nepokojný muž. Po příjezdu do Dublinu, kde má přednášet o umění, se seznamuje s lékařkou Sarah, která ho přemluví, aby se stal dárcem krve. Justin si uvědomí, že je to po dlouhé době první skutek, který mu vychází přímo ze srdce. Jednoho dne Justin dostane košíček muffinů s lístkem, na kterém je napsáno pouze jediné slovo: Díky. Zakrátko následují další pozornosti. Justin se rozhodne neznámého odesílatele vypátrat a výsledky tohoto pátrání mu navždy změní život.


V prvé řadě bych chtěla hlavně napsat to, že začátek byl pro mě celkem matoucí. Otevřela jsem knížku a vykoukla na mě přednáška, Justin, pojízdná krevní banka, roztěkané příběhy dvou lidí. Zezačátku, když jsem nevěděla, o co jde, taky jsem přečetla za den maximálně 20 stránek. Do čtení se mi vůbec nechtělo a byla jsem v bodě, kdy se v příběhu nic moc zajímavého nedělo, a tak nebyl důvod knihu znovu otevřít a pokračovat tam, kde jsem skončila.

Poté, jak už jsem se ale prokousala do toho záživného, tak jsem nemohla od knihy odlepit oči. Pravda, kniha by vás měla zaujmout hned na první stránce a osobně se řídím tím, že za jednu kapitolu prostě poznám, jestli kniha bude mít šťávu nebo ji bude postrádat. Řekla jsem si ale, že je to přece Cecelia. Ta Cecelia, která napsala knihu, která se řadí mezi mé nejoblíbenější. Ta Cecelia, která napsala knihu, u které jsem probrečela víc, než za celý život. Proto není přece možné, aby mě tahle kniha mohla zklamat. A nezklamala.

Popišme si začátek. Dá se popsat nějak příběh, který jste tak nějak na začátku nepochopili? Samozřejmě, později vám docvakne všechno (ne, tak špatně na tom ještě nejsem, abych četla knihu a na konci nevěděla, o čem je). Nechci se rozepisovat o tom, že byl začátek nějak extra zmatený. Nebyl. Byla bych hodně zlá, kdybych autorce křivdila za to, že z toho udělala pomatený příběh (dobře, možná na tom přece jen špatně budu).

Justin, který má strach z jehel, se nechá přemluvit lékařkou Sarah, aby mu odebrala krev na dobré účely. Ze začátku má pochopitelně strach, ale později svolí a krev je odebrána. Krevní konzerva je asi po měsíci dána žene Joyce, která spadla ze schodů a přišla tak o dítě, přičemž ztratila velké množství krve. Po probuzení v nemocnici zjistí, že umí latinsky, italsky, zná historii okolo roku 1600 a dokonce přestane být vegetarián. Překvapivě za to může ona krev, která jí byla převedena do oběhu.

Za poslední dva dny jsem u knihy seděla celý den a nemohla od ní odtrhnout oči. Bylo to hlavně proto, že jak jsem ji odložila, pořád jsem přemýšlela nad tím, jak to dopadne (což má tak asi každý, že jo - už jsem se málem lekla, že jsem geniální).

Poté, když už na sebe narazili poněkolikáté, jim jejich příbuzní domluvili rande (konkrétně její otec a jeho švagrová). Nechci toho prozradit mnoho, abyste z toho něco měli taky, ale je tam hodně zapeklitá situace. Nebudu přesně popisovat, o co tam jde, jinak byste ztratili to nejdůležitější.

Takže jsem zase vlastně nepopsala nic. Teď přemýšlím nad spojením s knihou, se kterou si autorku pojím. Přemýšlím, jestli bylo P.S: Miluju Tě na stejné vlně, jako Díky za vzpomínky, nebo se podstatně lišilo. Základ je vlastně stejný. Obě ženy jsou upnuté na někoho. U Joyce je to nenarozené dítě a taky táta, se kterým tráví mnoho času. U Holly zase její zesnulý manžel Gerry, od kterého dostává dopisy, které napsal ještě předtím, než zemřel. Poté se obě nějakým způsobem odrazí ode dna, na které tvrdě dopadly. A výsledek? Holly v srdci stále nosí Gerryho, ale už ne tím způsobem, že pro něj každou noc vybrečí litry slz. Joyce to zase zvládne díky Justinovi. Ne příliš výrazný chlápek, který jí je neznámý, ale přitom ho zná vlastně celý život. Jeho život.

Autorka všeobecně píše velmi poutavě, a potom, co vydala P.S: Miluju Tě, jakoby se s jejími výtvory roztrhl pytel. Až do konce knihy vás napíná, jak to s hlavními hrdiny bude, a rozhodně vás nešetří. Není to stoprocentní kniha na relax, protože pořád přemýšlíte nad tím, kdy se už konečně setkají, ale taky to není žádná detektivka. Nějaké citlivější duši u posledních stránek spadne nějaká ta slza, ale jinak se u knihy hlavně zasmějete. Její táta poprvé na letišti? Nezapomenutelné stránky, u kterých jsem se fakt od srdce zasmála.

Cecelia píše poutavě, strhne vás dějovou linií i originální námětem. Kdo má chuť na chvíli stisknout to pomyslné tlačítko ve vaší hlavě a přestat vnímat svět, určitě vám tu knihu doporučuju. Svými hláškami a pasážemi, které budete číst stále dokola, vás prostě nezklame.


1 komentářů:

Sabca řekl(a)...

Pekna recenze :) tato kniha sae jiz bohuzel neda sehnat. Ja od autorkz cetla jen S laskou Rosie, a ta se mi libila

Okomentovat