The Hunger Games - filmová recenze

Majky: Po několika měsíčním čekání, tisíckrát zhlédnutých trailerech a teaserech, neustálém prohlížení fotek z filmu, je to konečně tady. To všechno mě napadá, když vcházíme do kina hledat svá sedadla. Nemůžu uvěřit tomu, že něco, na co jsem se těšila tak dlouho, je tady. Na té obrazovce přede mnou.

Monii: Na to, na co jsem čekala asi rok, se za chvíli odehraje před mýma očima za dvě hodiny a bude konec. Je to vůbec možné? Jediné, na co pořád myslím, je: „Bože, Moniko, hlavně se neztrapňuj a neřvi hned zezačátku, jak vytáhnou to jméno…“

Majky: Když konečně zhasínají světla, jsem štěstím bez sebe. Vzrušeně upíjím coca colu, tvrdě zmáčknu popcorn, který následně nabízím všem známým okolo mě.

Monii: Vezmu si odvedle popcorn.

Majky: Když se konečně prokoušeme patnáct minut dlouhými reklamami, popcorn je z půlky prázdný a Coca cola skoro dopitá. A pak se objeví logo Lionsgate. S kamarádkou se navzájem šťouchneme lokty a významně na sebe pohlédneme. „Lví brána“, pošeptá mi.

Monii: Bože, Lionsgate – jak mě to mohlo napadnout přeložit do toho traileru jako Lví bránu? Dobře, jestli ještě chvíli budu porovnávat překlad v kině a ten můj v trailerech, nevychutnám si vůbec nic. Významně se podívám vedle a opět se natahuju pro popcorn. A ty reklamy…vážně si ze mě dělají srandu? Dobře, upoutávky na filmy ještě beru, ale dostávalo mě, jak se tam asi 5krát promítlo „Reklama“. Na jednu stranu nechci, aby to začalo.

12. kraj

  

Majky

Dokonalé. Stále nechápu, jak tvůrci filmu mohli dokázat tu podobu kraje s knížkou. Že je to chudý kraj, jde poznat už z prvních minut filmu. Chudoba je opravdu všude. Nejvíce mě dostává Prim. Kdybych v ruce pevně netiskla svůj popcorn, asi bych se ztratila v jejím ohlušujícím křiku hned na začátku.

Katniss a Hurikán v lese. Jsem ráda, že neopomenuli Hurikánovu přezdívku pro Katniss. Katrys. Opravdu jí tak říká.

Když Cetkie vstupuje na podium, vím, co se bude dít dál (četla jsem knihu) a přesto, když losuje dívčí jméno, šeptem říkám ,, ne, prosím ne..“

Monii

Neskutečné. Nejde to popsat jinak. Prostě se dá všechno srovnat s knížkou. Možná jsem si trh představovala krapet jinak (ne jako nějaký seník), ale negativní myšlenky pak zahnala Prim, která by mě dokázala rozbrečet hned zezačátku, jak se probudila z noční můry.

Poté, co Cetkie losovala jméno, mi bylo všechno jasné. I když se na tom nic změnit nedalo, modlila jsem se, ať je to někdo jiný, jenom ne Prim, za kterou půjde Katniss. Mé prosby zůstaly nevyslyšeny.

Kapitol

  

Monii

Poté, co jsem uviděla obyvatele Kapitolu, tak jsem jen myslela na to, jak to jsou arogantní a nudní lidé. Osoba vedle mě se uchechtla, jak začala vidět ty jejich výtvory na hlavách, ale mě to přišlo od nich spíš tak, že už neví, coby a říkala jsem si: „Copak to nevidí?“

Jejich nalepovací řasy mě ale dostaly taky, to musím přiznat. Přijde mi, že s luxusem se to ale nedalo srovnávat. Pěkně na záběrech těchto lidí bylo ukázáno, že těmhle Hladové Hry nudné nikdy nepřijdou, natož aby se vůči samotnému Kapitolu vzbouřili.

Kapitol ale samotný luxusní byl. Šlo vidět, kde sídlí prezident.

Když jsem viděla prezidenta Snowa mezi nějakým tím křovím jak seděl na lavičce, tak jsem si říkala: „Třeba v tom filmu zase nebude takový záporák, jako v knížce.“ Pche, jeho pohled na konci mi stačil bohatě.

Majky

Wow. Luxus Kapitolu je opravdu vidět. Vkus Kapitolského lidu mě pobavil. Růžoví psi, pleť obarvená na zeleno, nalíčení muži a ty kostýmy… Haha...

Na pár okamžiků jsme se mohli vidět prezidenta Snowa v soukromí. No a musím přiznat, že kdybych nečetla knížku, přišel by mi jako milý dědeček. Opravdu vypadal velmi působivě a i jeho vystupování bylo příjemné a uhlazené.

 Taky jsem byla zvědavá na plameny, které budou mít Katniss a Peeta na sobě. No, že by mě to nějak nadchlo, to se říct nedá, ale vymysleli to dobře. Přeci jenom to neměli být opravdové plameny, ale jen jakási maketa.

Aréna

Majky

Když jsem knihu četla, představovala jsem si prostě les. Moje fantazie bohužel není tak rozšířená, abych si dokázala představit silové pole, vznášedla nebo promítání mrtvých na obloze. Když jsem ovšem uviděla arénu ve filmu, říkala jsem si, že tohle bych si nedokázala představit ani s tou nejpromyšlenější fantazií. Byla opravdu skvělá a dokonale promyšlená, takže to dokázal pochopit každý, kdo knihu nečetl.

Líbilo se mi, jak jsme mohli vidět scény z programového centra. Kde jsme si mohli prohlídnout, jak celá aréna funguje, jak se vytváří promítání na oblohu a nebo mutové. A pozor, u jedné scény se opravdu leknete.

Monii

Když jsem tam viděla některé scény, které byly i v traileru (a že jich nebylo zrovna nejmíň), pomyslela jsem si: To si ze mě děláte srandu. To je jako všechno? Ale když jsem viděla Katniss, jak vyděšeně nastupuje do toho výtahu (sakra, nevzpomenu si, jak se tomu teď říká), všechna kritika byla tatam.

Jak popsat arénu? Každý měl nějakou představivost, ale tohle prostě představit nešlo. Pokud jste si něco představovali u čtení knížky, rozhodně nebudete ve filmu zklamaní. Spíš naopak. Budete sledovat, jak všechno dokázali vymyslet.

Splátci

  

Monii

Cato. Jo, zezačátku jsem ho nesnášela, ale když jsem pořád slyšela u ucha: „Ježíši, to je Cato…“, taky jsem se na něj nedokázala vynadívat. Pochopitelně, na Peetu nikdo nemá, ale v pár chvílích mi přišel jako jeho brácha. Nevím, čím to bylo, když Peeta je mnohem sympatičtější, ale budiž.

Routa. Jo, to byl první moment, u kterého jsem uronila slzu, když skončila mrtvá. Ne, vlastně počkat. Už mě začaly pálit oči, když bylo asi po půlhodině filmu a Katniss s Peetou a Cetkií opouštěli 12. kraj a Peeta taky začal posmrkávat. Takže to pro mě taky začínala být konečná, ale ještě jsem se držela.

Sice byl Cato hajzl, ale neskutečně mi ho bylo líto, jak „spadl“ z rohu hojnosti a začali ho trhat mutové. Když začal prosit, tak mi taky ukápla slza (nesnáším se za to, beztak jsem v tom sále byla jediná).

Na ostatní splátce si vůbec nepamatuju. No, možná ještě Lišku a taky její smrt, která byla víc než smutná. (ale ne, tady jsem slzu neuronila – jenom tam, kde trpí opačné pohlaví, tam jsem více naměkko)

Majky

Tohle bylo něco, na co jsem se opravdu těšila. Surovost ostatních splátců. To jak je uvidím bojovat o život a sledovat skupinku profesionálních splátců spolu s Peetou byl opravdu dobrý zážitek.

A abych pravdu řekla nejvíce se mi z profesionálních splátců líbili Clove a Cato. Oni to dokázali zahrát nejlépe. Clove, vlastně ani nevím, kolik jí mohlo být, ale dokázala perfektně házet nože, a jak se v aréně pokusila zabít Katniss…Cato to zase uměl s mečem a už zezačátku jsme mohli vidět, kolik lidí zabil u rohu Hojnosti.

A ano, měla jsem ke konci na krajíčku. Ne z legendárních bobulí, ale to, jak Cato nakonec přiznal porážku. Byl to velmi silný moment. Hlavně jak ho trhali mutové a jeho poslední „prosím..“

No a samozřejmě nakonec malá Routa. Ve výcvikovém centru mě opravdu pobavila. A v aréně předvedla opravdu skvělý výkon. Škoda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo...

Katniss a Peeta

Majky

Ty dva opravdu miluju. Hlavně Peetu samozřejmě.

Zajímavé bylo, jak Katniss vzpomínala na Peetu. Na chlapce, který jí a její rodinu zachránil od smrti z hladu. To se mi líbilo, jako bychom se dostali přímo do její hlavy a vzpomínali přímo s ní.

Peetuv příběh, jak Katniss poznal, byl krásný, i když si myslím, že v knize byl líp vypracovaný.

Pamatuju se, že jsem byla zvědavá na bobule ke konci filmu. Myslela jsem, že z toho dostanu infarkt nebo něco podobného. V tašce, kterou jsem měla na klíně, jsem měla připravené kapesníky, však víte.. „kdyby náhodou...“

Bohužel mě to vůbec na lopatky nepoložilo. Byla to prostě normální scéna.

Monii

Dobře, nemůžu pořád básnit jen o Peetovi, to by bylo pohoršující. Akorát toho v knize bylo prostě více. Je jasné, že knize se prostě nevyrovná nic, je tam celkově více pocitů a emocí, ale přišlo mi, že se celkově Peeta méně snažil, než v knize. Je mi sice jasné, že když vám jde o život, nemáte čas na nějaké milostné broukání, ale přece jenom…

Konec filmu. Čekala jsem na můj příval emocí, protože v knížce jsem probrečela posledních 10 stránek. Ale jak jsem tu konečnou scénu viděla, tak jsem si jen řekla: WTF?! Strašně málo propracované, jako by to všechno chtěli mít už z krku. Šíleně se jim ten konec nepovedl. Na to, jak jsem si neuvědomovala, že ten film trval 2 hodiny, ten konec zkazili. Mělo to být delší, Katniss měly téct slzy (nebo aspoň měla vypadat, že má na krajíčku – za to Peeta vypadal, že se za chvíli zhroutí), více pohledů na diváky. Je to škoda, protože jsem čekala na můj emocionální výpadek a docela jsem se na to těšila.

Nicméně v aréně Peeta i zavtipkoval, když řekl: „Beru si šípy…“ a hlavně, když mával lidem z vlaku. Katniss to taky celkem dávala, jak na něj byla naštvaná, až jsem si skoro myslela, že tam dali něco navíc, než bylo v knize.

Hurikán:

Monii

Strašně ho tam bylo málo. Mluvil pár vět jen na začátku, pak byl jeden záběr, jak se dívá na obrazovku a pak až na konci. Přišlo mi, jako by tam byl navíc a měl jenom vyplnit čas, aby scény v Aréně nebyly moc rychle za sebou.

Pravda, vždycky jsem měla oblíbeného Peetu, ale tady mi bylo Hurikána líto. Strašně málo místa mu dali.

Majky

Nikdy jsem neměla jasno, na čí straně jsem. Jestli Peeta nebo Hurikán. Přeci jenom oba mají něco do sebe.

Hurikán a Katniss jsou nejlepší přátelé a proto si myslím, že Hurikána tam bylo strašně málo. Jako by byl nedoceněný...

Čekala jsem, že tam bude více záběrů Hurikána, jak sleduje Katniss při hrách, ale moc jich nebylo.

Zápory:

Majky:

Nebylo jich moc, ale přesto tam byly. Začátek filmu byl bombastický. Dokonce i Kapitol, ale zdálo se mi, že arénu (podle mě tu nejdůležitější část), až moc uspěchali. Co mě dalšího zklamalo, byl konec. Smrt Cata proběhla až moc rychle, ale to se dá přehlédnout. Nedokážu si totiž představit, že by ho nechali trpět déle.

Taky tam nějak nedořešili 13 kraj. Co přesně se s ním stalo. Ti, co četli quot;serifknihu jsou v pohodě, ale ti, co nečetli...

Zpáteční cesta vlakem. Od toho jsem také čekala zbytečně hodně. To jsem potom zvědavá, jak natočí druhý díl.

Monii:

Mně naopak přišlo, že začátek byl tak akorát. I když.. Možná, když každý začal sbírat své potřeby, byly záběry takové roztřesené a pořádně jste museli sledovat obrazovku. Je lepší si to potom znovu pustit doma a prohlédnout detailněji a v klidu (už vím, které scény budu přehrávat pořád dokola).

Konec. Jako by se už nemohli dočkat, až to dotočí. Bylo to tak na deset sekund. Čekala jsem, že jak Katniss vytáhne bobule, tak začnu mít hysterický záchvat, ale nic se nedělo. Odvedle jsem jenom zaslechla „Aha“ a stále jsem tomu dávala naději. Měly ty záběry zůstat zpomalené. I když, bůhví jak by to vypadalo, ale to už si bohužel představit nedokážu.

Hurikán. Jak jsem psala výše. Strašně málo prostoru. I když neplnil tu nejhlavnější roli, mohli mu dát více místa celkově. Ne že bych po nějak toužila…

Klady:

Monii:

Z čeho (koho) jsem nemohla usnout, byl Seneca. I když mi na těch trailerech a v knížce přišel extrémně nesympatický, ale líbilo se mi, jak se snaží vymyslet ty Hladové Hry (jak zvrácené). Neberte to nějak špatně, ale je to tak.

Haymitch. Jeho nasazení sice zpočátku nebylo bůhví jaké (tak jako v knížce), ale pak, jak se bavil s Peetou (ach, s Peetou)… Taky se mi líbily jeho vtipy (sice jich nebylo moc, ale když byly, stály za to). Katniss se taky činila. Takový dobrák od duše. Ne, že s myslí, že kam přijde, tam se jí všichni budou klanět k nohám. Výborně to tam zahráli všichni, o tom není pochyb.

Majky:

Jak už jsem psala výše. Líbily se mi záběry na ostatní postavy. Seneca a prezident Snow. Sledovat, co chtěl prezident a co Seneca.

Jak Haymitch domlouvá Senecovi. V knize jsme to nečetli, a tak bylo zajímavé to vidět na plátně. To se jim opravdu povedlo. Haymitche jsem měla vždycky ráda (říkejte si co chcete), ale ještě víc, když jsem viděla, co dělal pro svoje splátce.

Ceasar jak komentoval celé hry ještě s…(bohužel mi vypadlo jméno). Třeba když Katniss narazila na sršaní hnízdo, jak hned začali říkat, co sršani vlastně jsou, což je velké plus pro ty, co knihu nečetli.

Na konec:

Majky:

Film předčil všechny má očekávání. Jsem velkým fanouškem knihy, ale můžu říct, že film nadchne i ty, kdo knihu ještě nečetl. Herecké obsazení bylo opravdu skvělé, a teď už si nedokážu představit nikoho jiného místo nich. Doufám, že už brzo budu stejně nedočkavá na druhý díl. Až uvidím první trailer, první fotky...

Monii:

Jsem zastánce knihy. Samozřejmě, film byl geniální (a asi patří mezi skupinku nejkvalitnějších, jaké jsem kdy viděla – a že ta skupinka moc obsáhlá není), ale kniha je kniha. Vychutnávat si ty stránky, čekat, co se stane a když vidíte, jak končí kapitola tak se hlavně nepodívat nakonec, jak skončí.

Nicméně si myslím, že byste film určitě zhlédnout měli, protože to fakt stojí za to. Zase trochu z jiného světa, prostě celkově o něčem jiném, než s čím se dennodenně setkáváme v televizi. A herci byli vybráni super – myslím, že si na tom fakt dali záležet a jde to hodně vidět.

Majky: Objevují se titulky a já si můžu odkašlat. S úsměvem sedím, stále zírám na obrazovku a sleduju, jak se rozsvítí světla a lidé vstávají. Otočím se na kamarádku a vidím, že taky stále sedí a tupě zírá na plátno.  Je konec. Myslím si a vím, že něco takového se honí hlavou i jí.

Monii: Sedím a nevím, co mám dělat. Byl to prostě únik z reálného světa, když jste nevnímali nic okolo sebe a prostě si to vychutnávali. Periferním viděním vidím, jak se na mě kamarádka dívá a je mi jasné, proč je tak nedočkavá k odchodu.

Majky: Potom však opatrně vstávám, a protože jsem vypila litr coca coly, v předklonu se přesunu na záchod...

Monii: Protože zmizela někde v davu, upíjím si coca-colu a v klidu jdu na záchod. Tam ji pochopitelně předbíhám.

Majky: Pak následuje cesta k autu a probíraní našich pocitů z filmu, a já nedokážu myslet na nic jiného než na to, že je opravdu konec a jak krásně mi po mýdlu voní ruce..

Monii: Přivoním si k jejím rukám a v hlavě mi ve zpomalených záběrech probíhá celý film. Ty scény, které se mi už nadobro vryly do paměti, a budu na ně vzpomínat ještě hodně dlouho po tom, co si zase přečtu knížku.